Píše se rok 2024, což představuje 10.

výročí vašeho působení v Evropském parlamentu. Vzpomínáte si vůbec na začátky v roce 2014, nebo jsou už spíše schovány pod nánosem každodenní práce v průběhu těch let?Začátky si pamatuji, protože ta kampaň a všechno kolem bylo strašně vydřené. Bylo mi v té době 34 let, musel jsem skončit podnikání, přeskočit do politiky a začít se v ní pohybovat. Takže bych si určitě vzpomněl i na první den, kdy jsem nastoupil jako europoslanec do instituce, kde jsem byl předtím jako asistent nebo stážista. Byl to samozřejmě úplně jiný vstup, jiný pohled… Musel jsem hledat ubytování pro rodinu, bylo to těžké. Ale jsem rád, že jsme to zvládli.Co vám bylo jasné, když jste nastoupil do EP?Já jsem asi měl tu znalost poměrně velkou, pracoval jsem přes dva roky jako konzultant a PR pomocník europoslankyně Zuzany Roithové. Takže jsem strávil už předtím část svého života v Bruselu u ní v kanceláři. Věděl jsem, jaké jsou delegace a výbory, sledoval jsem evropskou politiku poměrně intenzívně od roku 2004. Jezdil jsem na akce Mladých lidovců, znal jsem lidi, kteří se potom dostali se mnou do Evropského parlamentu. Ten přechod byl nakonec poměrně snadný. Myslím, že daleko větší problém měli kolegové, kteří předtím nikdy v politice nebyli. Ti to měli ze začátku mnohem složitější.Přihlíží se při pracovním zařazení v EP k předešlé profesi, myslím tím uvnitř frakce, nebo máte šanci se ke členství ve výborech sám hlásit?Ze začátku bylo v EP hodně seniorů, kdežto já jsem byl jeden z nejmladších europoslanců. Když tam vidíte škálu různých ministrů, premiérů, bývalých prezidentů či lidí, co jsou v politice dlouhodobě, tak ti mají právo první volby. Vy jako junior se musíte propracovat. Ale právě tím, že jsem nepokračoval jako mnozí kolegové v podnikání, protože jsem ho do srpna (2014) uzavřel, mohl jsem se od září věnovat práci v EP opravdu naplno. Po roce a půl jsem získal pozici vícekoordinátora. Pak už bylo poměrně jednoduché udělat si v europarlamentu respekt – pracovitostí, angažovaností a schopností dotáhnout některá složitá vyjednávání do konce. To je důvod, proč třeba v době, kdy se měnil šéf delegace pro Střední Asii, která je strašně důležitá s ohledem na ruské sankce, bylo toto místo nabídnuto mně. Za rok a čtvrt, když se podíváte na výsledky této delegace, se tyto zlepšily o nějakých 600, 700 procent. Každý týden máme v Bruselu minimálně jednoho ministra nebo důležitého politika z těchto zemí. Několikrát jsme tam byli také my a věci se dají opravdu neskutečným způsobem posouvat.Skupina Evropské lidové strany (EPP) je od roku 2014 nejsilnější frakcí, jak velká je konkurence uvnitř této skupiny?Ta konkurence je obrovská. Přijde tam mnoho lidí a my máme zastoupení ze všech evropských států. A ti lidé jsou poměrně dost ambiciózní a snaží se prosadit, protože vědí, že za pět let budou svůj mandát obhajovat. Je to o šikovnosti, talentu, rychlosti a o tom, jakým způsobem vás ten tým podporuje. Ne každý europoslanec si se svým týmem sedne – a nemá možnost vzít si k sobě lidi, které chce. Velmi často se asistenti v některých státech dědí. Takže máme europoslance, který přijde jako nový, ovšem zdědí asistenta, který je tam 20 let a je zvyklý na určitý styl práce. Ten byl možná před 20 lety super, ale dneska je nevyhovující. Řeknu vám tři příklady. Když jsem začínal v Evropském parlamentu v roce 2014, tak se vše tisklo. Dostali jsme pořad jednání, nosili jsme velký šanon papírů. Dneska je všechno digitální. Druhá věc je, že asistenti museli v EP být a chodit do práce. Dneska se můžu připojit online a pracovat z domova. Třetí věc je, že velkou část práce, třeba v kanceláři, vykonává umělá inteligence. Používám ji intenzivně, obrovským způsobem zrychlila práci. Člověk, který umělou inteligenci nepoužívá nebo nedigitalizuje svou kancelář, v daných procesech nebo v rozhodování v práci ve výborech prostě nestíhá. Tady jsou ty největší rozdíly.Jste považován za člověka, který si nebere servítky? Je tato razance součástí vašeho založení, nebo jste si ji postupně osvojil?Jsou to obě věci. Předně je to přirozenost. Můj dědeček byl za nacistů zavřený v koncentráku: vedl si deník, kde psal o tom, jak je důležité prostě bojovat za to, aby byla demokracie. Toto v životě rozvíjel můj táta, který byl obrovský demokrat a zastánce Masarykových názorů, a jsem si to prostě přinesl. Říkal jsem si, že je potřeba říkat věci jasně. Na druhou stranu přiznávám, že jsem měl jednoho z nejlepších mediálních poradců. Je to člověk, který připravoval na volební kampaň Hillary Clintonovou. Udělal několik izraelských premiérů. Spolupracuje s Ursulou von der Leyenovou, učil ji mluvit. A tento člověk se stal postupně mým přítelem. Školil mě se svým týmem a myslím, že nastala velká změna v mém v