Martin Kupka a Alexandr Vondra o vyjednávání normy Euro 7: Jak jsme to hráli(Český autoprůmysl) Ukázalo se, že v Evropské unii může i středně velká země něčeho dosáhnout a ovlivnit legislativu podle svých představ.

Obnášelo to stovky hodin práce a nemalé diplomatické úsilí. Nedalo se ale přece jen dosáhnout při vyjednávání o podobě normy, která dále zpřísňuje požadavky na emise automobilů, ještě lepšího výsledku? A je Euro 7 nakonec přínosem? Hovořili jsme o tom s ministrem dopravy Martinem Kupkou a europoslancem Alexandrem Vondrou, který je v Evropském parlamentu členem výboru pro životní prostředí a u normy Euro 7 byl zpravodajem.Samozřejmě vím, že Euro 7 není zdaleka jediná oblast, které jste se v minulých měsících věnovali, ale přesto: Jaký je to pocit, když je dobojováno? Vítězně dobojováno.Martin Kupka (MK): Myslím, že je to jedna z pozitivních věcí, které můžou České republice zvýšit sebevědomí, protože se nám podařilo dosáhnout toho, že jsme ovlivnili hlavní evropský proud. Zvýšilo to i respekt České republiky v zahraničí.Alexandr Vondra (AV): Já mám prostě radost, že se ukázalo – mimo jiné díky skvělé spolupráci s Martinem Kupkou, že to jde. Vzpomínám, jak jsme si dělali kdysi legraci, že česká politika v EU má dvě fáze. Fáze číslo jedna „ještě se nedá nic dělat, protože nezačalo jednání a pak to okamžitě přeskočilo do fáze dvě „už se nedá nic dělat, protože je to hotový“.A tady byl rok intenzivní práce, kdy jsme postavili a udrželi pohromadě tým států, našli v Evropském parlamentu politickou většinu a ve finále jsme prosadili, co jsme potřebovali. Podle mého soudu to byl vzorový příklad, jak to mají Češi dělat, i když neříkám, že to jde u všeho.MK: Kromě toho jsme také ukázali, že když v Evropě s něčím nesouhlasíme, tak naším postojem nemá být truchlivá rezignace, ale naopak aktivní vystupování. V tom se zračí odpovědné členství v evropském svazku – ovlivňovat věci, které budou ve výsledku ve prospěch EU. U normy Euro 7 to tak nepochybně bylo, protože s vyjednanou verzí je evropský automobilový průmysl méně hendikepovaný a méně zahnaný do kouta.Dá se říct, že je tohle nejlepší výsledek, jakého se dalo za dané situace dosáhnout?MK: Ano, za dané situace je to určitě nejlepší možný výsledek. Jednalo se do poslední chvíle a do poslední chvíle docházelo ke změnám.AV: Češi umějí doma nadávat a pak v Bruselu mlčíme. To může přinést nějaké sympatie mezi domácí veřejností, ale když se začnou skládat účty, když se začnou projevovat dopady legislativy, ve výsledku prohráváme. Pokud tedy chcete opravdu něco změnit, musíte komunikovat, spolupracovat i „vyměňovat si věci“, protože politika je o tom "něco za něco". A občas taky musíte udělat kompromis. Takže já si dokážu představit násobně lepší výsledek, ale ten byl neprosaditelný.Podařilo se vám dát dohromady skupinu stejně smýšlejících států, což nakonec vedlo k úspěchu, přičemž pozice některých zemí se v průběhu jednání měnily. Jak to bylo náročné a jaké jste museli dělat kompromisy?MK: Skupina společně smýšlejících států vznikla ve Štrasburku v březnu roku 2023. Bylo jich osm a samozřejmě se objevovaly různé iniciativy, jak jejich jednotu nabourat. Díky našim kontaktům v Bruselu jsme drželi prst na tepu dění a hlídali, aby někdo z té skupiny neodpadl a abychom dokázali udržet nějaký společný směr. Významnou roli v tom sehrál dokument, který se paradoxně jmenuje „nonpaper“, takže „nepapír“.Co to bylo?MK: Jednalo se o vyjádření základních požadavků osmi společně smýšlejících států, na kterém jsme se shodli. Tento „nonpaper“ pak sehrál důležitou roli i při jednání v rámci Rady EU, protože kromě jiného v EU platí, že kdo má „papír“, má agendu. Na tento dokument se pak často odvolávalo i španělské předsednictví.AV: Důležité je předem si zmapovat, kdo má jaké zájmy. Původní návrh Evropské komise hrozil ve dvojím směru: Způsobil by další velkou krizi v automobilovém průmyslu a zároveň by snížil dostupnost automobilů pro středně a nízkopříjmové obyvatelstvo, protože automobilky by z výroby okamžitě vyřadily auta se spalovacím motorem těch nižších kategorií.Ukázalo se, že Francie, Itálie a některé další země, které mají silný automobilový průmysl, jsou stejného smýšlení jako my. A proti nám byla druhá skupina zemí, pro které není automobilový průmysl tak důležitý – Holandsko, Irsko, Belgie a další.Velkou neznámou bylo Německo, které má ze všech zemí nejsilnější automobilový průmysl a logicky by s prvotním návrhem tedy mělo mít taky problém. A také jsme to slyšeli jak od některých automobilek, tak od CDU-CSU nebo FDP. Ale vzhledem k tomu, že německá vláda má v koalici taky stranu Zelených, pro kterou je automobilismus celkově špatně, byla vláda paralyzovaná a nebyla schopná zaujmout jednoznačnou pozici. S Německem bychom